První týden v Poslanecké sněmovně dokázal, že pravicové seskupení zorganizované Miroslavem Kalouskem není schopné přijmout porážku z voleb. Jejich obstrukce, uměle vytvářené překážky při jakýchkoli jednáních, mají dokonce zabránit věcné práci Sněmovny. Proto vymýšlejí různé varianty, jak změnit výsledek voleb. Ohánění se přitom mantrou demokracie a nebezpečím totality je jen zástěrkou, jež má zakrýt jejich rozčarování.
To, že komunisté mohli zcela demokraticky být zvoleni do orgánů Poslanecké sněmovny, vyvolává výbuchy nejen jejich nenávisti ale i spekulování s vytvářením domnělých a neexistujících souvislostí, všelijakých souvislostí, včetně osobního napadání. Ale nejde jen o volbu předsedů a členů výborů a dalších orgánů Poslanecké sněmovny. Kalouskovsko-Fialovský-Bělobrádkovský-Gazdíkovský tzv. Demokratický čtyř blok si nejprve naplánoval svůj návrat k moci navržením předsedy ODS Fialy za předsedu Sněmovny. Pokud by jim plán vyšel, pak by po dvou neúspěšných pokusech Andreje Babiše možná v spekulativních úvahách mohli vytvořit vládu. A pokud by zároveň při tom dokázali prosadit do prezidentské funkce za pomoci mainstreamových sdělovacích prostředků svého kandidáta, pak cesta k návratu by se zdála otevřenou. Jenže ze zvolení pana Fialy předsedou Sněmovny nakonec sešlo a nebyl ani navržen. Do čela byl zvolen představitel ANO pan Vondráček. Ještě před tím se tlak soustředil na obsazení mandátového a imunitního výboru. Ten v očích čtyřbloku bude mít významné místo v jednání o vydání předsedy a místopředsedy Hnutí ANO k policejnímu řešení. Odtud se možná odvíjí podstata jejich snah ovlivnit toto rozhodování. Myslím si však, mandátový a imunitní výbor by neměl být kolbištěm politických názorů a představ. Jeho úloha je však jiná. Musí věcně posuzovat záležitosti, jimiž je povinen a sem patří i žádosti o zbavení imunity a vydání případných poslanců např. k trestnímu stíhání.
Zdá se, že pravicový tzv. Demokratický blok, přes snahy zdržovat jednání Poslanecké sněmovny, zatím neuspěje a není to proto, že by v České republice byla již vytvořena »antidemokratická vládní koalice« složená z ANO, KSČM a Okamurovy SPD jak neustále dokola tvrdí. Ostatně, když koalice vytvářejí jiné politické strany, hnutí či uskupení tak je to z pohledu pravicových stran v pořádku. To je, ale příliš jednostranný a zavádějící pohled. Ostatně, žádná koalice nevzniká. Pokud mohu mluvit za KSČM, pak rozdíly ve volebních programech jsou tak veliké, že o takovém projektu nemůže být řeč. Na výzvu ANO jsme jen předložili hnutí ANO své požadavky, za jakých jsme schopni umožnit, aby mohla být sestavena vláda. V současné době je třeba věcně posuzovat záměry rodící se nové vlády a politického hnutí, jež ji sestavuje. Až předloží své programové prohlášení, budeme jej posuzovat především z pohledu potřeb České republiky, jejích občanů a i z pohledu průmětu s našimi programovými body. Potřebu jiné vlády, než té současné vnímáme. To ovšem neznamená, že budeme podporovat všechny záměry této vlády.
Je třeba ovšem znovu zdůraznit, že karty rozdali voliči a pokoušet se to změnit tak jak se snaží opoziční pravicové strany příliš „demokratičností“ neoplývá, přestože si ony slovo demokracie berou neustále do úst.