Sčítání důvěry voličů způsobilo nejednomu z nás vrásky. Jak to, že se právě nám nepodařilo oslovit ty, ke kterým je zaměřen náš program, naše práce? Hledat odpověď, proč se to či ono stalo v posledních měsících před volbami, by bylo nepřesné. Hnutí ANO se totiž podařilo vykládat každý úspěch čtyřletého období za svůj. A tak to za podpory sdělovacích prostředků také vyznívalo.
Snadno zapadly návrhy poslanců KSČM, i když mnohé byly přijaty nebo tvořily jádro opatření vylepšující život občanů. Za vážnou chybu považuji, že se naši poslanci připojili k hlasování o zvýšení svých platů. To je ještě více oddělilo od starostí obyčejných lidí, jichž měli být zástupci.
Všechno by bylo lepší: založit nadační fond pro chudé talentované mladé lidi, vylepšit situaci postiženým a starým lidem než přijmout jako ostatní tisícikoruny.
Za další a neméně závažný problém, který míří ke každému z nás, je naše mlčení. Jsme mezi lidmi v obchodech, ordinacích u lékařů i u toho piva v hospodě - a většinou mlčíme. Nepostavíme naše názory a argumenty proti těm, které lidi trápí, sužují. A co je obzvláště varující, naši spoluobčané si na naše mlčení zvykají.
To musíme změnit. Ne dva měsíce před volbami, ale již dnes, zítra. Řešení komunistů musí být vždy na straně pracujících, sociálně slabých. Nepůjde to ze dne na den a často to bude i bolet, ale takové je naše poslání, které jsme si sami vybrali.