Nad letošními hlavolamy

2. 1. 2018

Rok 2018 je tu. Otestuje nás nadoraz. Prověří nás už seriálem kulatých výročí.  „Pravdoláska“ si na ně brousí zuby. Necháme si naplivat do tváří zamlada? Nebo tu rukavici zvedneme? A dáme křídla právě tomu, co se tu mrzačí k nepoznání už skoro třicet let?

Volby vyhrály protestní hlasy. Nad poměry lámou hůl i ti, kdo volit už ani nechodí. Tvoří čtyřicet procent všech, kdo to právo mají. Jedni i druzí pak – skoro čtyři pětiny všech, komu už bylo osmnáct. Okruh těch, kdo spojují naděje s námi, se trestuhodně scvrknul. Dá se to přejít jako pomíjivý karambol? Hledat příčiny všude jinde, jenom ne sami v sobě? Najdeme sílu ke změnám, které nás z té pasti vyvedou?

Střet o hlavu státu proběhne už za pár dní. Zhrzená „pravdoláska“ sní o revanši.  Z jejího vrakoviště není jen jeden z kandidátů, připadajících reálně v úvahu. Vzal si do hlavy i věci, z nichž vstávají vlasy. Klíčové zájmy země hájí víc, než „levice“ na baterky. O prestiži KSČM rozhodne i stanovisko, zohledňující jedno i druhé. Tím méně budou v urnách chybět skutečně levicové hlasy.  

Říjnové volby rozdaly karty způsobem, nemajícím obdoby. Dinosauři, střídající se u moci už tři dekády, se vztekají v menšinové opozici. Číhají na šanci, jak vrátit věci zpět. Jak zamést děsivé škody, které mají na hrbu, pod koberec na věčné časy. A  nepřijít ani o výčepní u „penězovodů“, rabujících naše daně. Tak slibná příležitost, jak jim zatnout tipec, tu ještě nebyla. Z ringu, jenž o tom rozhodne, však trčí i rizika.  Rozcestí, před nímž stojíme, nemá srovnání už 70 let. Pak už na komunistických hlasech závisely jen vlády sociální demokracie. Prosadily i řadu změn k lepšímu. Skutečná levice si jejich podporou přesto ublížila tragicky.

ANO reprezentuje zájmy kapitálu. Toho však, co podniká v „reálné ekonomice“, závislé na kupní síle dolních deseti miliónů. Už tím je v konfliktu s politikou, srážející nás do kolen kolonie cizího mamonu. Dřív se rébus, který to nastoluje, týkal jen levice „třetího světa“. Teď se přestěhoval i k nám. Co je zlem, jemuž je třeba čelit především, je jako na dlani. To, jak budeme postupovat my, však nesnese ani stín podezření. Případné toleranci vlády, sestavované vítězem voleb, musí levicová veřejnost porozumět plně a bezezbytku.

Tolik hlavolamů pohromadě to nebylo už dlouho. Jít na ně „pragmaticky“, vylámou nám zuby. Zvládne je jen politika, která to, proč tu jsme, neodkládá v šatně. Jen jasná orientace na mapě reálných zájmů. Jak těch, o nichž je třídní anatomie kapitalismu - tak střetů mezi „elitami“, kterým říká pane. Tedy rozdílných cílů té party,  která si vystačí s prachy a kariérami nesvéprávných místodržících – a naopak té, kterou to, jakkoli v honbě za ziskem, tlačí k větší suverenitě i prosperitě většiny, a ne jenom hrstky vyvolených. ANO v tom bude všelijak lavírovat. Kdo jiný mu to má komplikovat víc, než právě my? Najde-li si oporu jinde, uvolní nám to ruce ke zdrcující kritice. Dokud to neudělá, využijme své nové pozice na maximum. Co možná sebevědomě. A naprosto transparentně, jak se teď říká postupu, prostému zákulisních poťouchlostí.

To ovšem umí jen politika, která své krédo nežmoulá mezi koleny. Oporu nachází právě v ideologii, nahlížející věcem pod kůži hlouběji než všechny profesorské cvikry.  A umí to, co a proč podniká sama, vysvětlit srozumitelně všem, bez nichž by zůstala kůlem v plotě.

Autor: 
Josef SKÁLA, místopředseda ÚV KSČM