Vracela jsem se vlakem z návštěvy od příbuzných. Byla jsem ráda, že hned v prvním kupé jsem našla volné místo. Snažila jsem se svoji tašku umístit na horní polici, ale dělalo mi to potíže.
Tu vstal mladík u okna a pomohl mi. Vedle mne seděly dvě příjemné dívky, podle hovoru studentky. Probraly totiž celé vyučování. Od matiky, ájiny až po dějepis. „ Škoda, že Hitler to tehdy nedotáh, moh bejt od těch „ rusáků“ nadobro pokoj. Ňákej Putin by proti slušnejm lidem nedostal šanci. My máme odjakživa germánské kořeny a patříme mezi západní elitu.“ Podívala jsem se na mluvící dívku, ale místo milé modroočky jsem viděla úplně někoho jiného. Slova se mi ztratila v hrdle. Do hovoru se však zapojil mladík, „bílý límeček“ u okna. „Ale to by byla škoda, to by tu nebyl ani nikdo z nás, ani vy, slečno. A lidstvo by přišlo o tato vaše moudra. Doporučuji trochu přemýšlet. Mohlo by Vám v tom pomoci toto dílko.“ Ukázal na rozečtenou knihu spisovatelky Marie Pujmanové, Život proti smrti. „Ale nevím, jestli ji v knihovně seženete,“ dodal. Přijížděli jsme na konečnou. Beze slov tento mladík sundal mé zavazadlo. „ Děkuji Vám moc, a nejen za tu tašku.“ řekla jsem a podala mu ruku.
Patnáctého března organizuje KSČM spolu s mírovými a vlasteneckými organizacemi pietní akt u Petschkova paláce v Praze, kde gestapo za války vyšetřovalo, mučilo a vraždilo mnoho našich občanů. Také letos jsem se spolu se členy Klubu českého pohraničí v Příbrami zúčastnila této akce. Hlavou mi proběhla vzpomínka na příhodu z vlaku, ale i na Helenku Gamzovou, či budoucí maminku Toničku Severinovou z knihy, kterou ve vlaku četl zmíněný mladík.
Janu Kudláčovi z Dobříše, tehdy malému chlapci, gestapo zajalo otce, zde v“ Pečkárně“ a později na Pankráci ho mučilo téměř celou válku. Jeho rodina si prožila své. Kytice, kterou tu on, spolu s dalšími členy KČP v Příbrami, položil, byla symbolem úcty ke všem, kteří zde trpěli, ale i varováním před těmi, kteří připravují nová válečná „dobrodiní“. A že jich není v současném světě málo !
4. dubna uplynulo 70 let od založení Severoantlantické aliance. První článek její zakládací tzv. washingtonské smlouvy zní:“ Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití sílyjakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.“ Jak je tento článek dodržován, nechť si odpoví každý sám. Vzpomeňme na humanitární bombardování Jugoslávie, Afgánistán, Lybii, Syrii a další. A členem této organizace se stala v roce 1999, bez vyjádření vůle všech občanů, také naše republika. V minulých dnech jsme byli svědky na jedné straně velkých oslav našeho členství v NATO, na straně druhé, kritiky a nesouhlasu. Členové KČP Stanislava Kofroně v Příbrami se zúčastnili shromáždění proti NATO v Praze na Václavském náměstí letos 15. března nebo krajského sněmu o NATO v Brně.
V neděli 19. 5. 2019 jsem se zúčastnila spolu s řadou dalších členů a sympatizantů KČP tryzny na Národním hřbitově v Terezíně. Po skončení oficiální akce jsme si prohlédli celou Malou pevnost Terezín, cestou zpět jsme se zastavili na zámku Budyně a v Lánech. Děkuji organizátorům za přípravu tohoto zájezdu.
Různých zajímavých akcí pořádá naše okresní rada celou řadu. Škoda jen, že nemáme mezi sebou více mladých členů a sympatizantů. Přijďte mezi nás, rádi Vás uvítáme.
Fotogalerie
