Pan Novotný dělá ostudu funkci starosty nejen v Řeporyjích, ale v celé České republice. Kdyby si jako jiní skuteční starostové, kteří něco vědí o své obci nebo městu, případně když nevědí, tak se to chtějí dovědět, sedl s pamětníky, nebo se alespoň podíval do obecní kroniky, tak by pak nemohl vypouštět takové bláboly, které jako šílená trapnost uráží lidi nejen u nás, ale i v zahraničí, a to jak na východě, tak na západě. Na obou stranách jsou skuteční veteráni druhé světové války, kteří nechtějí ve svém věku, aby jejich boj byl špiněn těmi, kteří si ani nedovedou před stavit, co to byla válka proti fašismu a nacismu. Pro osvěžení paměti a těm, kteří chtějí znát a mluvit pravdu, zprostředkuji osobní poznání jednoho z pamětníků, které potvrzuje kronika v Řeporyjích.
Je lží, že by Řeporyje osvobodili vlasovci. V Řeporyjích byla posádka německého wehrmachtu v počtu 240 vojáků. Tito vojáci se vzdali již 5. 5. odpoledne zástupcům odbojových organizací představovanými důstojníky v záloze, v uniformách. Důvod byl prostý, civilistům se odmítli vzdát, proto bylo vytvořeno vojenské velitelství, a těm se pak vzdali. V čele byl npor. Alois Vrba a zástupce por. Fr. Krška. Ihned došlo k jejich odzbrojení a zbraně předány. Byly to pušky, lehké i těžké kulomety a granáty. Okamžitě těmito zbraněmi bylo vyzbrojeno 117 občanů Řeporyjí. Vše proběhlo organizovaně a pod vojenským velením. Ještě večer byly podle rozhodnutí velení vytvořeny skupiny, které byly rozděleny na střežení zajatých německých vojáků, a hlavně na obsazení všech přístupových silnic do Řeporyjí.
Dne 6. 5. ráno již od tří hodin stavěli místní obyvatelé na místech určených velením barikády a obsazovali určenými, plně ozbrojenými gardisty. Nezapomnělo se ani na možný příchod Prokopským údolím, což se ukázalo jako velmi prozíravé, neboť tam bylo vojenských zásahů nejvíce potřeba. Obrana Řeporyjí byla tak zorganizována a zajištěna již 6. 5. v ranních hodinách. Navíc někteří odešli, nebo byli posláni na obranu ruzyňského letiště. Ano, i vlasovci přijeli do Řeporyjí; 6. 5. odpoledne, čas se různí, podle pamětníků, ale nikdo neuvádí dříve než v 15 hodin. Na žádnou barikádu nepřišli. Většina obyvatel o nich ani nevěděla. Do žádného vojenského střetnutí se zde nedostali, žádní němečtí vojáci ani příslušníci SS se do Řeporyjí nedostali. Již 7. května začali odjíždět a poslední vlasovci zmizeli z obce osmého nad ránem, směr Mořina, na západ. Takže pokud by se našli nebo někdo bude chtít najít nějaké hroby příslušníků Vlasovovy armády, tak to nebylo úmrtím v boji, ale pravděpodobně jen buď byli dříve ranění a zemřeli poblíž Řeporyjí, nebo to byli ti, co se pokoušeli z této armády utéci a byli tedy považováni za zběhy a zastřeleni na útěku.
Tolik holá fakta, snad to bude stačit pro ty, kteří se snaží překroutit historii a lhát lidem u nás i v zahraničí. Jistě mne mohou ještě živí bojovníci z Pražského povstání doplnit. A vyvrátit ty odporné lži pana Novotného, který dělá ostudu doma i v zahraničí.
ZÁKŘOVSKÁ TRAGEDIE V ROCE 1945
Blížící se porážka fašismu vedla vedoucí nacistické zločince k těm nejbestiálnějším činům. Jedním z mnoha takových u nás je i tragedie devatenácti zákřovských občanů.
Pod záminkou, že Zákřov je střediskem partyzánů a obyvatelstvo je podporuje, podnikli němečtí fašisté - se zrádci Vlasovci - proti Zákřovu vražednou akci. Gestapem z Velkého Újezda byl vypracován plán akce proti Zákřovu a to tak, že celá vesnice bude obklíčena Vlasovci a pod záminkou střelby partyzánů na Vlasovce bude provedeno zatčení partyzánů a jejich pomocníků podle předem připraveného seznamu.
Akce Zákřov byla provedena 18. dubna 1945. Zúčastnil se jí celý prapor Vlasovců. Navečer odjela horda Vlasovců přes Výkleky k Zákřovu. Po 21. hodině obklíčili gestapáci a Vlasovci obec a provedli prudký útok na severní část vesnice. Používali pušky, kulomety, pancéřové pěsti a ruční granáty. Zakrátko vyšlehly ze stavení rolníka - pana Frant. Švarce - plameny, ale občané požár lokalizovali. Tato usedlost však byla vzápětí znovu zapálena. Když se občané znovu pokoušeli hasit nebo zachraňovat dobytek, bylo na ně stříleno. Někteří byli zadrženi a odvlečeni do jednoho stavení, kde byli střeženi. Aby bylo znemožněno hašení požáru, naházeli Vlasovci do ohně ruční granáty, které postupně vybuchovaly. Pod ochranou palby prováděli Vlasovci drancování, loupení a zatýkání osob - hlavně mužů a chlapců - až do ranních hodin.
Na druhý den ráno byli propuštěni bez výslechu muži starší 50 let. Ostatní - v počtu 23 - byli v trojstupech odvedeni do Velkého Újezda. Tam je Vlasovci zavřeli do malé místnosti ve dvoře radnice - bývalého chléva. Zde byli dva dny "vyslýcháni", biti a týráni. Čtyři z uvězněných byli propuštěni. Ostatních 19 mužů po dvoudenním mučení, s přeraženými údy a rozbitými obličeji, naházeli do nákladního auta a odvezli do lesa k samotě Kyjanice. Stalo se tak v podvečer 20. dubna. Nad samotou Kyjanice u dřevěné boudy (o rozměrech asi 150x210 cm) zastavili, přivezli německého faráře p. Schustera ze Slavkova a vyzvali ho, aby dřevěnou boudu vykropil jako hrob. Když farář uviděl zakrvácené a zohyzděné obličeje a těla přivezených mužů, zhroutil se a odmítl výkrop provést. Němci a vlasovci nalili pak do boudy dehet, naházeli poloubité české mučedníky do boudy, obložili je dřívím, na těla nalili ještě benzín a pak vše zapálili.....
Dlouho se plížil dusivý dým lesy a údolím. Místo bylo střeženo ozbrojenými barbary a nikdo tam nesměl.
Doma zatím příbuzní mrtvých marně - po prožitých hrůzách - čekali na návrat svých manželů, otců, synů a bratrů. Ti se však nevrátili.
BYLI TO:
Calábek Josef (45 roků) Zákřov
Marek Josef (43 roků) Zákřov
Marek Drahomír (17 roků) Zákřov
Švarc František (43 roků) Zákřov
Švarc Vladimír (16 roků) Zákřov
Ohera Jan (40 roků) Zákřov
Plánička Jan (35 roků) Zákřov
Závodník Miroslav (23 roků) Zákřov
Závodník Jaroslav (21 roků) Zákřov
Glier Antonín (18 roků) Zákřov
Ohera Oldřich (37 roků) Zákřov
Bém Vlastimil (19 roků) Tršice
Wolf Otto (18 roků) Tršice
Pazdera Jan (32 roků) Doloplazy
Přikryl Klement (32 roků) Doloplazy
Jahn Josef (18 roků) Velká Bystřice
Švec František (26 roků) Velká Bystřice
Musil Josef (30 roků) Bystrovany
Žák Jaroslav (24 roků) Brno
Vrahům těchto lidí staví pomník Praha - Řeporyje.