Dobrý den přátelé, blíží se volby a je čas, zamyslet se nad tím, co, s kým a v jakém počtu, budeme v krajském zastupitelstvu dělat v nastávajícím volebním období. Pravdou je, že můžeme mít mnoho oprávněných výtek k současnému vedení kraje, ale je potřeba hledět do budoucnosti a stanovit si priority pro další práci.
Za mne jako jednoho z kandidátů mohu říci, že moje priority se nemění. Pracuji u Středočeské záchranné služby jako řidič – záchranář jsem v pohybu po celém kraji a díky zkušenostem z ,,první linie“ si myslím, že jsem zorientován v potřebách zdravotnictví a sociální práce v našem kraji.
Podle mého názoru je rozhodně na čem pracovat. Pokud se podíváme na krajské poskytovatele zdravotnické péče, ať již na krajem zřizované Oblastní nemocnice, kterých je v kraji pět, nebo ZZS SčK tak tyto organizace potřebují mít ve svém zřizovateli partnera, který jim v případě potřeby nabídne pomocnou ruku.
Oblastní nemocnice musí poskytovat celé portfolium lékařských oborů a to i ty, které na sebe z podstaty nejsou schopny vydělat. Pokud nemá nemocnice možnost získávat zdroje i z jiných aktivit než je její hlavní předmět činnosti, tak jí chybí peníze na běžný provoz a logicky začne omezovat rozsah lékařských oborů. Jako příklad uvedu situaci v Oblastní nemocnici Příbram, zde bylo v tichosti zrušeno ORL jak pohotovost tak i lůžkové oddělení. Dopad na obyvatele je takový, že musí na jinou ORL ambulanci v případě potřeby dojíždět mnoho desítek kilometrů daleko do jiných krajů. Mnohdy si občané, kteří potřebují například zastavit krvácení z nosu raději zavolají posádku ZZS SčK, která chtě nechtě musí odvést na nejbližší ORL ambulanci a to je v případě oblasti Příbramska do Prahy. Mnohdy se tak stane, že jedna posádka je na cestě do Prahy s pacientem ORL a druhá posádka se z Prahy po předání pacienta na ORL s totožnou diagnózou a z oblasti Příbramska právě vrací. Tento stav je naprosto neúnosný a není řešením, že nefungující část jednoho poskytovatele zdravotnických služeb je přenesená na druhou zdravotnickou složku kraje, tedy ZZS SčK. Bohužel, záchranka nemůže jinak než pacienta předat na dané ambulanci a nechat ho ,,jeho osudu“. Ten potom řeší, jak se z ambulance, která je často mnoho desítek kilometrů daleko od jeho domova, dostane nazpět. Většinou je to v noci nebo o víkendu. Což o to, dospělý člověk si nějak musí poradit, ale co rodiče s malými dětmi, u kterých je zánět středouší běžným onemocněním, jak ti tento stav mají řešit.
Takových příkladů bych mohl uvádět ještě mnoho, kdy dostupnost pacienta k lékaři se stále zhoršuje. Dnes jsme v bodu, kdy dochází na to, že stávající ambulance jsou extrémně přetížené, z toho plyne stres jak pacientů, tak personálu a na některá vyšetření se čeká i v jednotkách měsíců.
Je na nás, abychom se snažili tento stav, alespoň tedy v krajem zřizovaných zdravotnických zařízeních změnit. V těchto zařízeních pracují většinou Středočeši, ale nastává trend, že tento personál raději dojíždí na stejnou pozici za prací s lepšími platovým ohodnocením do jiných krajů. Tento fakt je naprosto alarmující a je vizitkou současného stavu nejenom zdravotnických poskytovatelů služeb v našem kraji.
Jak jsem nastínil v předešlých řádcích, je opravdu na čem pracovat.