Amazonský deštný prales versus česká zemědělská půda

18. 4. 2017

V České republice neustále a zcela legálně dochází k nevratnému ničení nejlepší zemědělské půdy, které je naprosto srovnatelné s kácením amazonských deštných pralesů. Proč mají naši ekologičtí aktivisté starost o deštné pralesy (což je samozřejmě naprosto správné), ale už je nezajímá, k jakým nenapravitelným škodám dochází u nás? Je to jistě pohodlnější.  Amazonie je daleko, ale boj s naší „lobisticky“ ovlivněnou administrativou je složitý, neúprosný a nepohodlný. Všeobecně je známo, že Česká republika má v rámci Evropy nejen ideální půdní poměry, ale také ideální klimatické podmínky. Zatím se jí vyhýbají extrémní sucha, mokra, mrazy, vedra, hurikány a další pohromy, ale má zároveň neuvěřitelný potenciál v pracovitém, vzdělaném a přemýšlivém obyvatelstvu. To vše se záměrně a cíleně ničí. ing_dana_bechynska.jpg

Pod hlavičkou ekologie se skrývá byznys, kde je vše podřízeno penězům a ziskům, nikoli potřebám a zdraví lidí. To, že je nutné krajinu chránit a spoluvytvářet si uvědomoval člověk již ve středověku nebo v době baroka. V té době bylo vytvořeno tolik krásných staveb, které do krajiny zapadaly a souzněly s ní. To se o dnešní době mamonu a honby za penězi říci nedá. Krajina je systematicky hyzděna megalomanskými stavbami, které se do ní vůbec nehodí a je tak poškozována na mnohá desetiletí, většinou však trvale a nenávratně.  Navíc nepřináší ani deklarovaný rozvoj území, natož pracovní příležitosti pro místní obyvatele.

V rozporu se všemi našimi zákony dochází  k výstavbě nových a  hlavně naprosto zbytečných skladových hal na zemědělské půdě nejlepších bonit. Tím dochází nejen k nevratnému záboru zemědělské půdy, zničení  naší krásné, předky budované krajiny, ale také k narušení vodních poměrů, neboť dešťová voda se v betonové a asfaltové krajině nemá šanci vsakovat, dochází tak k jejímu rychlému odtoku, čímž vzniká nebezpečí lokálních záplav, ale také následného sucha.

Máme zákon o ochraně zemědělského půdního fondu, a zákon o územním plánování, které   naprosto jasně stanoví, že pro nezemědělské účely je nutno použít především nezemědělskou půdu, nezastavěné a nedostatečně využité pozemky v zastavěném území.  Také nám říkají, že zemědělský půdní fond je základním přírodním bohatstvím naší země, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí. Ochrana zemědělského půdního fondu, jeho zvelebování a racionální využívání jsou činností, kterými je také zajišťována ochrana a zlepšování životního prostředí.  Cílem územního plánování je vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný  rozvoj  území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé  životní  prostředí,  pro  hospodářský rozvoj a pro soudržnost  společenství   obyvatel  území  a  který  uspokojuje  potřeby  současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích. I přes tato veškerá legislativní opatření se najdou experti s kulatým razítkem, jímž jsou ochotni stvrdit, že „realizací stavby nebude přírodní prostředí ani zdraví obyvatel výrazně negativně ovlivněno a stavba bude z ekologického hlediska přijatelná a lze ji doporučit k realizaci“.

Již dnes nejsme soběstační v žádné potravinářské komoditě a s klidným svědomím stále povolujeme nebo nedokážeme zabránit záborům nejkvalitnějších zemědělských půd. Kvalita dovážených potravin je tristní, předpokládejme proto, že se naši potomci budou chtít, nebo dokonce budou muset, vrátit k obdělávání zemědělské půdy, aby se uživili.  Kde ji vezmou?

Není možno trvale předstírat, že zemědělskou půdu nepotřebujeme, a že parkoviště, logistická centra a solární elektrárny nám přinesou více užitku. Mocní tohoto světa a jimi ovládané vládnoucí kruhy jdou slepě za svými vysněnými zisky, kterým podřizují naprosto všechno. A to bez ohledu na reálnou možnost zničení sama sebe, i celé civilizace.

Náš program je jednoznačný – ochrana zemědělské půdy, podpora zemědělců a kvalitních místních potravin, zastavení zbytečných staveb, udržení vody v krajině. Toho chceme dosáhnout nikoli budováním gigantických přehrad a vodních děl, ale přírodních vodních zdrojů, rybníků, mokřadů a malých vodních nádrží.

Autor: 
Dana Bechyňská